Co dělat, když mám podezření, že je můj pes otrávený ?

Otravy u psů jsou poměrně široké téma a nejde jednoduše shrnout příznaky, které by měly majitele upozornit na to, že se něco děje. Vždy totiž záleží na množství látky, kterou psík pozřel, na jeho stáří, hmotnosti a momentální kondici a také na tom, o jakou nebezpečnou látku se jednalo.

Některé jedy zasahují převážně zažívací systém, jiné nervovou soustavu a u některých nastupují účinky pomalu a plíživě. Jedno však mají společné, a tím je nutnost rychlého zásahu v případě podezření na pozření nějaké jedovaté látky. Jako majitel máte možnost zasáhnout maximálně do 30 minut až 1 hodiny po pozření, pak se látka začne vstřebávat do těla a doma už s tím nic nesvedeme.


Zvracení zachraňuje

Takže, pokud přistihneme psa při tom, že žere nebo před chvíli sežral, co neměl (nástraha na hlodavce či slimáky, kus masa u lesní pěšiny, naše tabletky z lékárničky...), je vhodné psa donutit vyzvracet, co snědl. Ideální emetikum (lék vyvolávající zvracení) pro domácí použití je obyčejný 3% peroxid vodíku (kysličník). Ten naředíme v poměru 1:1 s vodou a snažíme se do psa vpravit pomocí injekční stříkačky či lžíce. Bezpečné množství peroxidu je 1-5 ml/kg živé hmotnosti. Krátce poté obvykle dochází ke zvracení. Pokud nemáme doma peroxid, můžeme zkusit podat psovi plnotučnou hořčici na kořen jazyka, ale zde nebývá efekt tak jednoznačný, některým psům hořčice dokonce chutná. V případě, že psík pozřel nějakou žíravinu či louh, zvracení nevyvoláváme, protože dalším průchodem přes horní trávicí cesty můžeme vyvolat závažné poškození jícnu a tlamy. Pokud se nám podaří ze psa dostat většinu toho, co sežral, máme obvykle vyhráno. Nejsme-li si jisti, zda už nedošlo ke vstřebání jedu, či pokud se začínají projevovat nějaké příznaky svědčící pro otravu, je dobré podat psovi ještě živočišné uhlí, případně Smectu. Nejlepší je živočišné uhlí rozpustit ve vlažné vodě a opět pomocí stříkačky či lžíce vpravit do psa. S živočišným uhlím nemusíme šetřit, čím více tablet do psíka dostaneme, tím lépe. Má totiž schopnost navázat na sebe některé toxické látky, a tím pádem zamezí jejich dalšímu vstřebávaní přes sliznici žaludku a střeva do organismu.


Ne Každý průšvih znamená otravu

Jestliže máme podezření na otravu, ale nepodaří se nám zachytit úplný začátek nebo jsme neviděli, že pes něco sežral, ale jeho chování či zdravotní stav se nám nelíbí, nezbývá než vydat se na veterinu, a to co nejrychleji. Příznaky otrav bývají velmi nespecifické, může se jednat o nadměrné slinění, dávení, zvracení, průjem, svalový třes, křečové stavy, zvýšenou krvácivost - záleží na charakteru pozřené látky a na jejím množství. Ale pozor, ne každé závažnější zvracení, průjem či křeče mají původ v otravě. Mnohem častější jsou dietní chyby, virové, bakteriální či parazitární infekce, a co se křečových stavů týče - epilepsie je velmi častou diagnozou. Proto je zapotřebí zaměřit se na podrobné anamnestické údaje a zvíře důkladně vyšetřit, než dáme vyděšenému majiteli za pravdu, že jeho zvíře někdo otrávil. Na většinu jedů nemáme specifické antidotum. Proto léčba otravy probíhá převážně symptomaticky, tedy tlumíme dominantní příznaky pomocí léků, psíkovi podáváme podpůrné léky a infuze a snažíme se, aby se jed co nejrychleji dostal z organismu. Ne vždy se nám ale podaří tento boj vyhrát, protože u některých jedů se po propuknutí klinických příznaků vše odehrává velmi rychle.


Nejčastější jedy

Nyní se zaměříme na některé toxické látky, se kterými se celkem běžně setkáváme, a bohužel se i ve veterinární praxi zjišťujeme často, že je psík sežral. Velmi často se pes dostane k nástrahám na hlodavce. Stále se nejvíce používají ty, které obsahují tzv. kumariny. To jsou látky, které působí tak, že blokují tvorbu vitaminu K v játrech a vitamin K je nezbytný pro správné srážení krve. Je-li vitaminu nedostatek, dochází k poruchám srážení a krvácení. U psa můžeme pozorovat drobné krváceniny na dásních a sliznici tlamy, dále na očním bělmu a na světlé kůži např. na břiše. Postupně se může objevit průjem či zvracení s příměsí krve nebo odcházení čisté krve z konečníku. Jak je z výše uvedeného patrné, otrava nenastupuje hned po pozření, ale řádově za několik dní až týden. Navíc je nutné, aby pes sežral této látky poměrně hodně, aby mu mohla ublížit. Máme-li však důvodné podezření, že se pes k nástraze dostal, tak ačkoli nemá žádné potíže, je lepší mu preventivně asi 14 dní podávat vitamin K, který je dostupný např. v kapkách. Můžeme tak zabránit rozvoji krvácivého stavu, který by ho mohl ohrozit na životě. Další častou nástrahou, se kterou se setkáváme hlavně v létě, jsou jedy na slimáky, tzv. moluskocidy. Ty jsou mnohem nebezpečnější, než předchozí. Stačí jejich velmi malé množství a psíkovi jde opravdu o život. Vesměs se jedná o látky pro psa chuťově atraktivní a typické je i modré zabarvení těchto granulek. U psa velmi krátce po pozření dochází k nadměrnému slinění a dávení a velice rychle se rozvíjí nervové příznaky v podobě křečí, které mohou vést až ke smrti zvířete. Při rozvinutých příznacích je nutný rychlý veterinární zásah, který pomocí léků utlumí křeče, jež psí organismus vysilují, obvykle se následně provádí výplach žaludku ve snaze dostat pryč maximum nebezpečného jedu. Jakmile se objeví křeče, stav psa je velmi vážný a naděje na přežití nebývají velké. Je třeba i vícedenní hospitalizace s intenzivní péčí a pokud je psík v dobré kondici, jeho šance jsou větší.


I fridex zabíjí

Dalším nebezpečným lákadlem pro psy, kteří se pohybují v okolí autodílen, bývá nemrznoucí kapalina do aut (fridex). Ta je sladká, a tudíž psům chutná, při jejím pozření ve větším množství dochází k selhání ledvin, což je opět život ohrožující stav. Záchranou pro psa může být dialýza, která se ovšem provádí pouze na velmi specializovaných veterinárních pracovištích a je poměrně hodně finančně náročná. V dnešní době digitálních teploměrů bývá už méně častou otrava rtutí. Po rozbití rtuťového teploměru dochází k vysypání kuliček rtuti všude po místnosti. Pokud je neposbíráme, začnou se odpařovat a pak mohou způsobit poškození dýchacích cest. Pozření nebývá tak nebezpečné, jako právě vdechování.


Neotravte si ho sami !

Poslední, o čem bych se ráda zmínila, jsou otravy různými veterinárními přípravky, které slouží k boji proti zevním parazitům jako jsou blechy a klíšťata. Tyto přípravky bývají často ve formě sprejů či tzv. spotonů (kapek do kožichu). Při správném dávkování a aplikaci nejsou tyto přípravky nebezpečné, ale často se setkáváme s jejich nevhodnou aplikací - velké množství, nesprávně podané, pes si přípravek ze srsti olizuje, látka je podána štěněti, pro které ještě není vhodná... To může vést k trávicím potížím, ale také malátnosti a nervovým projevům. Pokud se zvíře po aplikaci začne tvářit divně, je vhodné ho vykoupat a maximum přípravku dostat ze srsti a kůže pryč a pak neodkladně navštívit veterináře. Jako vždy, tak i u otrav platí, že nejlepším lékem je prevence. Proto je nutné při kladení nástrah na škůdce dbát, aby se k nim pes nemohl dostat a také venku na procházce kontrolovat, že náš psík nežere, co nemá.
text: Jana Blažková—veterinářka PSÍ KUSY 3/2010 web: www.psikusy.cz