Torze žaludku se "rozchodit" nedá !


Syndrom GDV - lidově „torze" je velmi vážný a akutní stav, který je provázen dramatickými místními i celkovými příznaky a který vždy vyžaduje neodkladné a kompletní terapeutické i chirurgické řešení.

Hrozí velkým plemenům s hlubokým hrudníkem

Jinými slovy - torze se prostě nedá „rozchodit" a jen velmi včasný a odborný zásah může vašeho postiženého psa dostat do pozitivní statistiky - syndrom GDV přežije pouze asi 60 % psů. Ze všech těchto důvodů by majitelé ohrožených jedinců - volně řečeno jsou to velká plemena s hlubokým hrudníkem - měli být o riziku vzniku GDV syndromu a o způsobu, jak se v této kritické chvíli chovat, vždy dopředu informováni. Konkrétně mezi predisponovaná plemena patří: německá doga, výmarský ohař, bernardýn, NO, irský setr, gordonsetr, dobrman a do určité míry i baset, šarpej, ale občas padne smůla i na pekinéze či jezevčíka.


Je to nafouknutí a přetočení žaludku

Za písmeny GDV se skrývají tři slova: gastric dilatation - volvulus neboli syndrom dilatace a volvulu žaludku. V překladu tedy nafouknutí žaludku (plynem nebo potravou) a přetočení žaludku (kolem jeho podélné osy). Recept, jak přesně GDV vzniká, znám není, jde o nešťastnou kombinaci vloh a náhod, které se ale do určité míry dá předcházet. Někdy může dojít k pouhé dilataci -nafouknutí, která není provázena rotací -přetočením. Přetočení chirurgové dělí do několika skupin. Toto odborné dělení může být majiteli vcelku fuk - příznaky jsou vždy obdobné a hlavně obdobně vážné.


Dá se vzniku GDV předejít?

Jak již bylo naznačeno, spolehlivý recept bohužel neexistuje. Určitá míra prevence je však možná v několika rovinách:

1) Genetika - žádná přímá genetická souvislost nebyla zatím prokázána. Nicméně z praxe je patrné, že určité linie psů vykazují větší výskyt GDV syndromu. Rozhodně neuškodí informovat se při nákupu nového štěněte, jak si konkrétní linie v tomto směru stojí. Osobně bych nákup štěněte z chovů, kde se torze běžně vyskytuje (a chovatel ji zmiňuje se stejnou úrovní znepokojení, jako když mluví o nějaké té blešce), velmi zvažovala.

2) Režim krmení a napájení: velmi důležitý moment - platí obecná pravidla, kterými se vyplatí řídit, protože souvislost mezi výskytem GDV a jejich nedodržením je průkazná. Bohužel naopak to neplatí -můžete se rozkrájet a vše dodržet a váš miláček může stejně torzi dostat.


Pravidla zlatých dvojek

Když ve své ordinaci informuji majitele o přístupu k problému GDV, užívám mnemotechnickou pomůcku „zlatých dvojek:

■ kvalita krmení: ať krmíte granulemi či vaříte, dbejte na to, aby krmná dávka byla kvalitní a vždy čerstvá, granule je dobré alespoň dvě hodiny před podáváním namočit do vody.

■ velikost krmné dávky: lepší je krmit ve dvou menších dávkách denně než v jedné velké - souvislost je nasnadě - nedojde k přeplnění žaludku.

■ klid při jídle: naše babičky vždy říkaly, že jíst se má v klidu a u torze to platí dvojnásob - jakékoliv hltání riziko zvyšuje, pokud máte psů víc, servírujte jídlo každému odděleně, ať nemají potřebu soutěžit - tj. dva psy při krmení oddělit.

■ přístup k vodě: pes má mít sice k dispozici čerstvou vodu neustále, ale u skupin ohrožených torzí se vyplatí vodu po jídle na dvě hodinky sebrat - opět tak předcházíme nadměrnému naplnění žaludku a obecně psovi nenechat ani nikdy jindy vypít nadměrné množství vody.

■ klid po jídle: po jídle následuje siesta, alespoň dvě hodinky nechte psa odpočívat, nemusí nutně ležet přišpendlený na pelíšku, klidné popocházení není na závadu.

■ sledování psa po krmení: opět další zlatá dvojka. dvě hodiny po krmení na psa dohlížejte - ne že byste u něj měli sedět a držet ho za packu, ale je vhodné psa bez stresu a nervozity sledovat a rané příznaky torze tak rozpoznat. Protože v tomto případě - přijít k veterináři včas, rovná se přežít.

■ Preventivní gastropexie neboli preventivní „přišití“ žaludku. V našich krajích ještě nebývá zvykem, nicméně představuje vhodnou prevenci.

A jen na okraj, vyvýšené misky (dříve oblíbené doporučení) - podle nejnovějších poznatků se krmení z vyvýšených misek nedoporučuje.

Ptáte se, co pořád mám s dvěma hodinami, dvě hodiny jsou doba, po kterou potrava zůstává v žaludku, tím pádem je to i rizikové období pro vznik torze.


Jak GDV poznáte

Výčet následujících příznaků by vás měl spolehlivě katapultovat k veterináři:

1) psovi se viditelně zvětší břicho a bývá citlivé na dotek,

2) velmi typické jsou tzv. neproduktivní pokusy o zvracení a výrazné slinění - pes se snaží zvracet, ale nic z něj nevychází, zároveň nemůže polykat sliny, protože cesta jícnem do žaludku je uzavřena otočením.

3) v důsledku selhávání oběhového systému má pes většinou velmi bledé sliznice - dá se udělat test, v jakém stavu je prokrvení organismu, takzvaný CRT test - psovi se nad špičákem bříškem prstu stiskne dáseň a pak se tlak povolí - vzniklé bílé místo by se do 2 - 3 vteřin (zlatá dvojka) mělo zpátky naplnit krví, pokud ne, tak to znamená, že oběhový systém není v pořádku, toto pravidlo platí i obecně, nejen při torzi.

4) sledovat lze i další vágní příznaky - letargie, slabost, třas či kolaps.

Obecně však platí, že máte-li doma rizikového jedince, který slintá, má zvětšené břicho a pokouší se bez úspěchu zvracet, tak byste s odjezdem na veterinu váhat neměli.


Rozhodují minuty

Majitelé se často domnívají, že nafouklý a otočený žaludek je u torze hlavní problém. Skutečnost je jiná - nafouklý a otočený žaludek problém určitě je. Žaludeční stěna je během otočení hůře prokrvená a hrozí její poškození či dokonce odumření - ale hlavní jádro problému je v selhávajícím krevním oběhu postiženého zvířete - tlakem obrovského žaludku dochází k takovému zhoršení cirkulace krve, že jsou nedostatečně prokrvovány všechny ostatní orgány a celé tělo velmi rychle spěje do šoku. Přímo postiženy jsou i plíce - obří žaludek na ně tlačí, slezina - leží v těsné blízkosti žaludku a může se otočit zároveň s ním a játra - „jedovaté zplodiny“, které stresované orgány produkujíce mohou druhotně velmi poškodit.

A když píšu velmi rychle, tak mám na mysli hodiny, ale často i pouhé minuty. Pes postižený torzí opravdu může uhynout velmi rychle.


Diagnostiky a léčba

Pokud přichází do ordinace majitel, který má u svého psa podezření na torzi žaludku, měl by do ordinace dát vědět dopředu a bývá přijat ihned po příjezdu. Vysedávání v čekárně je v takovém případě hazard se životem pacienta.Veterinář se majitele podrobně vyptá na příznaky, psa vyšetří, nicméně jedinou průkaznou diagnostickou metodou je v tomto případě RTG břicha. Pokud rentgen diagnózu potvrdí, tak vše další záleží na celkovém stavu pacienta. Pokud to situace dovoluje, tak pacienta nejprve stabilizujeme a operační zákrok přichází na řadu až poté. Co by byl platný úhledně a včas provedený chirurgický zákrok, kdyby pacient nezvládl narkózu, protože jeho organismus upadl do hlubokého šoku.

Při operaci se žaludek vyčistí od obsahu a pečlivě se prozkoumá - někdy může bohužel dojít k odumření žaludeční stěny, které je takového rozsahu, že bývá důvodem k uspání. Pokud je žaludek shledán v pořádku, tak se uloží zpět, do adekvátních anatomických poměrů, a pak se „přišije“ na místo - to slouží v budoucnu jako určitá prevence, protože sníží riziko recidivy asi na 5 %, bez přišití je toto riziko až 80 % ! Vždy je nutné prohlédnout i slezinu - občas je třeba ji odstranit, ale není nutné se života bez sleziny obávat. Rekonvalescence po operaci torze bývá náročná hlavně první týden - je to rizikové období, kdy hrozí rozmanité komplikace - žaludečními vředy počínaje a poruchami srdečního rytmu konče.


Závěrem

Jste-li majitelem predisponovaného plemene, tedy velkého plemene s hlubokým hrudníkem (a mimochodem nejhůř je na tom doga, zde je výskyt torze asi čtyřicetiprocentní), tak byste měl mít pro případ torze vypracovaný krizový scénář. Nicméně ani majitelé ostatních plemen by neměli zůstávat v klidu - torze se může vyskytnout v podstatě u každého jedince a například u jezevčíků a pekinézů je občasný výskyt běžný!

Syndrom GDV je i noční můrou každého veterináře, protože scénář bývá vždy podobný. K večeru se pes nakrmí - dejme tomu v osm hodin, v deset se už majitelům cosi nezdá a pomalu zvažují cestu na veterinu, v jedenáct je jim jasné, že cesta do ordinace je nutností, a proto když kolem jedenácté zazvoní veterináři telefon, tak si skoro může vsadit na to, že noc nestráví v teplé posteli, ale u operačního stolu. Tak se všemi silami snažte torzi předcházet, protože všichni svorně - vy, veterinář i pes, určitě dáme přednost té posteli.

 

Text: MVDr. Karolína Svobodová

Alfavet Český Dub

Časopis: PES přítel člověka